Postparacentická oběhová dysfunkce je nejzávažnější komplikací paracentézy ascitu. Naším cílem bylo porovnat tuto standardní léčbu s podáním vazokonstriktoru terlipressinu. 49 pacientů bylo po provedení paracentézy randomizováno k podání albuminu nebo terlipresinu.
V žádném z vyšetřovaných parametrů nebyl zaznamenán statisticky významný rozdíl mezi skupinami při bezprostředním měření avšak ani během 3 dnů následujících po paracentéze. Podání terlipresinu v dávce 1mg po 4 hodinách je proto stejně efektivní v zabránění rozvoje cirkulační dysfunkce jako podání albuminu.