V článku jsou shrnuty experimentální práce o negenomickém přenosu reaktivity na stres a složitých vzorců chování u zvířat a hledány doklady pro existenci podobných mechanismů u lidí. Dále je diskutována fyziologie a patofyziologie změn HHN osy vyvolaných prostředím a možnosti jejich nefarmakologického (taktilní stimulace novorozenců, psychoterapie dospělých) i farmakologického (antagonisté CRH, inhibitory syntézy glukokortikoidů atd.) ovlivnění.