Disociace je sice termín v psychiatrii známý již více než sto let, ale teprve moderní neurobiologický výzkum odkrývá jeho mechanizmy v kontextu stresových traumatických zážitků. V tomto přehledu se pokusíme přiblížit některé neurobiologické mechanizmy, které by mohly vysvětlit fyziologický ekvivalent fenoménu disociace, a to na příkladech percepce tělesných rozměrů, analgezie a při reakci na stres u disociativních konverzních poruch, poruch příjmu potravy, hraničních poruch osobnosti a dalších psychiatrických poruch.
Významným zjištěním je, že míra disociace se během stresu může měnit a její vztah ke stresovým hormonům při rozvoji stresové dynamiky může později vést k rozdílným projevům (adaptivním či klinickým - maladaptivním).