Východisko. Pohybová aktivita je obecně považována za součást nefarmakologické léčby inzulínové rezistence. Širší lékařskou veřejností je obvykle v této indikaci doporučován trénink vytrvalostního typu.
Cílem longitudinální studie bylo zjistit v tuzemských podmínkách vliv 3měsíčního silově-dynamického tréninku na inzulínovou senzitivitu u inzulínorezistentních mužů středního věku. Metody a výsledky.
Deset mužů (5 obézních nediabetiků a 5 diabetiků 2. typu s nadváhou) ve věku 51,36+-7,25 let o průměrné hmotnosti 110,16+-13,56 kg a BMI 33,22+-3,52 kg/m2 podstoupilo 12týdenní silově dynamický trénink, jehož intenzita byla na úrovni 60-70 % jejich maximální svalové síly (one-repetition maximum 1-RM). Před a na konci tréninkového programu u nich byla vyšetřena inzulínová senzitivita metodou hyperinzulínového euglykemického clampu.
Trénink vedl k významnému zvýšení svalové síly (p<0,001). Vlivem tréninku se nezměnila hmotnost ani složení těla, nezměnila se maximální aerobní kapacita.
Po tréninku došlo k významnému zvýšení citlivosti k inzulínu, hodnocené výše zmíněným clampem (M - utilizace glukózy: 3,0 vs 4,0 mg/min/kg (p<0,01). Závěry.
Silově-dynamický trénink zlepšuje citlivost k působení inzulínu u inzulínorezistentních mužů, i v nepřítomnosti snížení hmotnosti či nárůstu aerobní kapacity. Je tedy vhodnou pohybovou aktivitou pro ovlivnění inzulínové rezistence.