Vyhýbavá porucha osobnosti se projevuje trvalými rysy sociální přecitlivělosti, inhibicí, vyhýbáním se sociálním situacím a pocity méněcennosti. Tito lidé mají výrazný strach navázat osobní vztahy, protože se necítí bezpeční v kontaktu s druhými nebo nejsou schopni vyjádřit svoje pocity.
Tato porucha se zdá být extrémní variantou základních osobnostních rysů introverze a neuroticismu. Tyto vrozené rysy se mohou posílit hyperprotektivitou a nadměrnou kritikou vychovatelů v dětství.
Běžné dětské zážitky - odmítnutí, výsměchu, ponížení nebo shození druhými jsou pro takto zranitelné lidi devastující. Vyhýbavá porucha osobnosti se objevuje u 1-2% osob v populaci, ale až u 5-25% klinických pacientů.
Lidé trpící vyhýbavou poruchou osobnosti vyhledávají léčbu spíše pro příznaky úzkosti, zejména pro sociální fobie, nebo pro depresi. Nácvik sociálních dovedností a expoziční léčba se zdá být pro tyto lidi velmi užitečnou.
Ke snížení celkové úzkostnosti mohou pomoci také antidepresiva