Fyzostigmin byl izolován z kalabarských bobů v roce 1864. Dlouho byl používán jen v léčbě glaukomu.
V současnosti je jeho hlavní indikací terapie centrálního anticholinergního syndromu, který je relativně častou komplikací celkové anestezie a analgosedace na resuscitačních odděleních a jednotkách intenzivní péče i v urgentní medicíně. V článku jsou uvedeny farmakokinetické a farmakodynamické vlastnosti fyzostigminu a interakce s nejčastěji používanými léky v anesteziologii: s inhalačními anestetiky, propofolem, opioidy, benzodiazepiny a dehydrobenzperidolem.
Je podán i přehled příznaků a terapie centrálního anticholinergního syndromu. V přehledu jsou uvedeny i účinky fyzostigminu při terapii svalového třesu, intoxikace alkoholem a Alzheimerově nemoci