Intervenční léčba pacientů s akutním koronárním syndromem ve vysokém věku je komplexní, často i víceoborovou problematikou, se kterou se budeme setkávat stále častěji v důsledku stárnutí populace. I přes využití stejné techniky intervenčního výkonu jako u mladších pacientů je v této věkové skupině nutné počítat s přirozeně vyšším celkovým i kardiálním rizikem.
Právě proto, že starší nemocní mají vysoké riziko úmrtí na akutní koronární syndrom, mají výrazný prospěch z včasné intervenční léčby. To platí zejména pro starší nemocné s infarktem myokardu s elevacemi ST (STEMI), léčené primární koronární intervencí (primární PCI).
V této skupině je nejvýraznější absolutní snížení mortality při intervenční léčbě