Abstrakt
Při vyšetření zlomenin lopatky používají autoři RTG a CT vyšetření. Základní sérii projekcí tvoří předozadní snímek celého hrudníku, předozadní snímek poraněného ramenního kloubu a Neerova I. a II. projekce.
Axillární projekce není pro určení typu zlomeniny a stanovení terapeutického postupu přínosem. RTG snímek hrudníku umožňuje posoudit stav hrudní stěny, plic a částečně i obou ramenních pletenců, zejména postavení obou lopatek vzhledem k páteři (torakoskapulární disociace).
Snímek ramenního pletence musí zahrnovat nejen celou lopatku, ale i klíček, akromioklavikulární, sternoklavikulární kloub a proximální humerus. Tento snímek poskytuje základní přehled o stavu celého ramenního pletence.
Pokud je zjištěna zlomenina lopatky je provedena I. a II. Neerova projekce.
Neerova I. projekce umožňuje posouzení kloubní štěrbiny glenohumerálního kloubu, medializace glenoidu a určení hodnoty glenopolárního úhlu. Neerova II. projekce, též nazývaná Y-projekce, ukazuje velmi dobře translaci, angulaci a překryv hlavních fragmentů těla lopatky.
CT řezy jsou přínosem především pro zhodnocení stavu kloubní jamky a popřípadě výběžků lopatky. Neumožňují však správné zhodnocení jednotlivých typů zlomenin, zejména těla lopatky.
Třídimenzionální CT rekonstrukce je jako jediná metoda schopna stanovit přesný typ poranění lopatky. Při těchto rekonstrukcích je však nutné zachytit lopatku minimálně z přední, zadní, mediální a laterální strany.
Pro posouzení stavu glenoidální jamky a přilehlé části laterálního okraje lopatky je nutné provést subtrakci proximálního humeru a klíčku.Přínos tohoto radiodiagnostického postupu si autoři ověřili na souboru 25 pacientů se zlomeninou lopatky operovaných v periodě 2005 až 2008