Článek na příkladu Ženevských úmluv zkoumá obecnější problém univerzální jurisdikce v současném mezinárodním právu. Porušování mezinárodního humanitárního práva (MHP), se vyznačuje dvěma soubory právních důsledků.
Některé z nich jsou považovány za natolik závažné, že s sebou nesou nejen mezinárodní odpovědnost států za protiprávní jednání, ale i trestní odpovědnost jednotlivých pachatelů. Čtyři Ženevské úmluvy z roku 1949 tvoří nejen definice závažných porušení práv, a podle jejich vyšetřování a trestního stíhání, je nastavena i povinná univerzální jurisdikce smluvních států.