Zmnožení viscerálního tuku je u dospělých i adolescentů spojeno s vyššími kardiometabolickými riziky. Měření viscerálního tuku pomocí počítačové tomografie a magnetické rezonance nelze uplatnit v rutinní klinické praxi.
Cílem studie bylo porovnat stanovení stupně zmnožení viscerálního tuku a trunkálního tuku u adolescentů bioimpedanční metodou (BIA přístroj - Tanita AB-140 ViScan) s metodou magnetické rezonance, s duální rentgenovou absorpciometrií a s antropometrickými parametry. Metody a výsledky.
Sledovaný soubor: 39 pražských středoškoláků; medián (dolní quartil; horní quartil), věk: 16,4 (15,4; 17,4) let; tělesná hmotnost: 63,8 (54,1; 79,0) kg; index tělesné hmotnosti: 21,4 (19,5; 27,4) kg/m2. Sledované parametry: index tělesné hmotnosti, tělesné obvody, sagitální abdominální rozměr, tuk viscerální, subkutánní a trunkální (bioimpedanční metoda, magnetická rezonance, duální rentgenová absorpciometrie).
Statistika: Spearmanovy korelace. Trunkální tuk (BIA) koreloval s hodnotou zjištěnou metodou duální rentgenové absorpciometrie (r = 0,979, p < 0,0001) a s množstvím břišního tuku naměřeného magnetickou rezonancí (r = 0,930, p < 0,0001).
Korelace viscerálního tuku stanoveného pomocí bioimpedanční metody a magnetické rezonance byla nižší, ale signifikantní (r = 0,791, p < 0,001). Nicméně stupeň zmnožení viscerálního tuku koreloval s obvodem břicha (r = 0,923, p < 0,0001), obvodem pasu (r = 0,913, p < 0,0001) a sagitálním abdominálním rozměrem (r = 0,891, p < 0,0001).
Závěry. Bioimpedanční přístroj představuje spolehlivý nástroj pro klinické hodnocení trunkálního tuku u adolescentů.
Zhodnocení jeho přínosu oproti antropometrickým parametrům využívaným ke zhodnocení množství viscerálního tuku vyžaduje provedení dalších srovnávacích studií.