Stimulační metody v terapii deprese využití vagové stimulace (VNS) a hluboké mozkové stimulace (DBS)
Abstrakt
Velký počet depresivních pacientů rezistentních na léčbu představuje klinický problém. Vedle farmakoterapie byly do léčby rezistentní deprese nedávno zavedeny dvě nové reverzibilní invazivní stimulační metody, vagová stimulace (VNS) a hluboká mozková stimulace (DBS).
V přehledu přinášíme souhrn mechanizmu působení, neurobiologie a dostupných klinických dat o VNS a DBS u rezistentní deprese. Podstatou VNS je stimulace lev ého raménka nervus vagus v krční oblasti pomocí programovatelného stimulátoru. Účinnost VNS byla testována ve čtyřech klinických studiích s celkem 355 pacienty.
VNS prokázala postupně narůstající zlepšení s plným účinkem po 6-12 měsících stimulace, který byl udržen až po následující 2 roky. Pacienti, kteří se zlepšili nejvíce, byli málo až středně rezistentní.
Nicméně primární výsledky jediné kontrolované studie byly negativní. Princip DBS spočívá ve sterotaktické implantaci elektrod napájených pulzním generátorem do specifických oblastí mozku.
Cílovými oblastmi pro depresi je subthalamické jádro, vnitřní globus pallidus, ventrální capsula interna/ventrální striatum, oblast subgenuální cinguly a nucleus accumbens. Antidepresivní účinek DBS byl zkoumán v kazuistických sériích s celkovým počtem 50 pacientů s rezistentní depresí.
Stimulace různých oblastí mozku vedla k rychlé redukci příznaků deprese. Klinická data z aplikace VNS a DBS jsou povzbudivá.
Hlavním přínosem obou metod je inovativní přístup, který umožňuje přesné zacílení specifických oblastí mozku, jader a okruhů účastnících se v patofyziologii neuropsychiatrických poruch. Je však zapotřebí více dat z kontrolovaných studií a je také nutné vyloučit potenciální placebo efekt.
Relativně vysoká incidence suicidálního jednání u DBS vede ke zvýšené opatrnosti. Pro zavedení do klinické praxe bude nutné identifikovat pacienty, kteří mohou z VNS a DBS profitovat