Vodovodní baterie a v menší míře i další kovové výrobky situované ke konci rozvodů vody jsou hlavním zdrojem niklu v pitné vodě. Díky tomuto zdroji se koncentrace niklu ve vodě, vzhledem k různé době zdržení vody v potrubí, může na jednom odběrovém místě měnit i v rozmezí několika řádů a po stagnaci dosahovat hodnot až okolo 500 µg/l, což je více než dvacetinásobek limitní hodnoty (20 µg/l).
Takové dávky niklu, i jednorázově požité, mohou u některých lidí přecitlivělých na nikl, kterých se v populaci vyskytuje okolo 5 %, vyvolat systémový alergický zánět kůže.