Mastné kyseliny hrají v těle významnou roli, nicméně chronické zvýšení jejich hladiny v krvi je spojeno s celou řadou komplikací. Volné mastné kyseliny (VMK) jsou považovány za kauzální faktor v rozvoji inzulínové rezistence v periferních tkáních.
Významným cílem pro jejich působení je kosterní sval, který se velkou měrou podílí na rozvoji celkové tělesné inzulínové rezistence. V posledních letech se ukazuje, že rozhodujícím faktorem určujícím účinek VMK je především stupeň její nenasycenosti a délka řetězce. Četné studie na buněčných modelech, zvířatech, ale i lidské studie ukazují poškozující účinek nasycených tuků a naopak pozitivní působení tuků nenasycených, především pak mononenasycených.