V tomto článku se pokoušíme o komplexní reflexi eutanázie a dystanázie ve vztahu k rozhodování v rámci konceptu pojmu přirozené smrti. Také se pokoušíme ukázat, jak na základě kritérií řádných a mimořádných prostředků můžeme detailněji rozhodnout o konkrétních terapeutických opatřeních.
Následně diskutujeme pojem dystanázie ve vztahu k marné léčbě a ve spojení s principy the substituted judgment, principu čisté autonomie a tzv. nejlepšího zájmu.