Intertrochanterické a subtrochanterické zlomeniny tvoří poměrně nesourodou a nepřesně definovanou skupinu. V zásadě můžeme rozdělit tyto zlomeniny na dvě základní skupiny.
První jsou řazeny mezi zlomeniny trochanterické. AO klasifikace tyto zlomeniny označuje jako intertrochanterické (31A3).
Druhou skupinu tvoří zlomeniny subtrochanterické oblasti zasahující od malého trochanteru cca 5 cm distálně. Společnou vlastností je, že proximální fragment tvoří hlavice, krček a velký trochanter včetně tuberculum vastoadductorium (tuberculum innominatum).
Svalové úpony m. gluteus medius a minimus a začátek m. vastus lateralis hrubě dislokují proximální fragment a repozice je mnohem obtížnější než u zlomenin pertrochanterických. Nitrodřeňové hřebování je v současné době nejvhodnější metodou k osteosyntéze intertrochanterických a subtrochanterických zlomenin.
U intertrochanterických zlomenin používáme většinou krátkou variantu rekonstrukčního hřebu. U subtrochanterických zlomenin je nutné použít dlouhý hřeb.
Hřeb je nutné vždy distálně zajistit. U většiny typů zlomenin je výhodné zajištění dynamické, protože komprese základních fragmentů probíhá v dlouhé ose hřebu.
Výskyt komplikací je dán především technickými chybami, jako jsou nedostatečná repozice nebo špatné zavedení implantátů. Žádný implantát není schopen kompenzovat operační chyby. Snížení počtu vážných komplikací můžeme dosáhnout správným zhodnocením typu zlomeniny, exaktní operační technikou a včasným řešením případných počínajících komplikací.
Stále platí, že je nutné obnovit kontinuitu na mediální straně v oblasti Adamsova oblouku. Řešením pakloubu nebo zhojení ve varozitě je při zachovalém kyčelním kloubu valgizační osteotomie. Při poškození hlavice, případně acetabula je jediným řešením náhrada kyčelního kloubu.
Předpokladem úspěšného léčení je urgentně a správně provedená osteosyntéza umožňující časnou funkční léčbu a mobilizaci pacienta.