Český vzdělávací systém neprošel po tzv. "sametové revoluci" v roce 1989 hlubokou transformací; vzdělávací programy poplatné kumunistickému režimu však omezil, a to včetně některých programů, které se týkají environmentálních problémů, a často nevytvořil nové. Výsledkem je, že na tomto poli jsou " bílá místa" a mnohde ekologická výchova závisí jen na nadšení učitelů, aktivitách nevládních organizací a financování ze ze strany českých a zvláště zahraničních nadací a grantových agentur.