Abstrakt
Účel studie: Cílem studie bylo: 1 statistické vyhodnocení přežití první české TKA typu Walter-Motorlet, 2 srovnání výsledků různých typů tibiálních komponent a zjištění rozdílu, pokud existují, v přežití all-poly a metal-couval komponenty. Materiál: Autoři vyhodnotili skupinu pacientů léčených pomocí Walter-Motorlet TKA v období mezi zářím 1984 a prosincem 1989.
Soubor byl tvořen 170 pacienty s 211 koleny. Z této skupiny bylo k dispozici 185 TKA u 148 pacientů v průměru 17,5 roku po operaci (rozmezí 15,0-20,1 roku).
Jedna pacientka, která zemřela na plicní embolii, nebyla do studie zahrnuta. Konečná kohorta tedy zahrnovala 184 TKA u 147 pacientů.
Metoda: Vyhodnocení obecných výsledků bylo založeno na metodě kumulativní křivky přežití po Kaplan-Meierově závislosti v závislosti na typu implantátu, jeho složkách a základní diagnóze. Autoři dále provedli srovnání různých typů tibiálních komponent.
Výsledky: Po 20 letech křivka ukazuje 76% jako kumulativní počet přežívajících implantátů. Osmnáct TKA selhalo kvůli aseptickému uvolnění a 12 TKA pro infekci.
Porovnání křivek přežití u revmatoidní artritidy (RA) a osteoartritidy (OA) v případě femorálních komponent je v absolutních hodnotách mírně lepší u RA pacientů, statisticky je však tento rozdíl zanedbatelný (p = 0,34). Podobného výsledku bylo dosaženo v tibiální komponentě, tzn.
E. mírně lepší u RA pacientů, ale pouze do intervalu 18 let po operaci. Po tomto intervalu křivka ukazuje stejný průběh u obou nemocí (p = 0,20).
Porovnání jednotlivých all-poly tibiálních komponent odhalilo o něco lepší výsledky v celkovém nahrazení plató (p 0,13), srovnání kovových a celkových all-poly tibiálních komponentů je o něco lepší v komponentách s kovovým podkladem (p 0,07). Rozdíly zjištěné ve všech těchto případech však nejsou ani statisticky významné a výsledky obou typů složek lze považovat za identické.
Diskuze: Hodnocení kohorty v intervalu až 20 let po operaci pouze pomocí obvyklé dokumentace zdravotního stavu je velmi náročné. Kumulativní počet přežívajících implantátů hodnocených Kaplan-Meierovou metodou po 20 letech byl 76%.
Neexistuje žádná studie sledující kumulativní přežití TKA přesahující deset let v české literatuře a tyto studie nejsou příliš časté ani v jiných zemích. Porovnání výsledků naší studie je obtížné, protože kritéria použitá v různých publikovaných studiích nejsou jednotná.
Mírně příznivější výsledky u pacientů s RA lze přičíst skutečnosti, že jejich nároky na fyzickou aktivitu nejsou tak vysoké. Srovnatelné výsledky tibiálních komponent na bázi poly a kovem jsou poněkud překvapivé a jejich potvrzení by vyžadovalo podrobnější vyšetření v randomizované prospektivní studii.
Závěr: Na základě srovnání s podobnými články publikovanými v zahraničí lze za uspokojivé považovat 76% jako výsledek kumulativního přežití prvního typu Walter-Motorlet TKA po více než 17 letech. Studie potvrdila dobré dlouhodobé přežití všech poly-tibiálních komponent srovnatelných s kovovými podložkami.
Ukázala mírně lepší výsledky v přežití TKA u pacientů s RA ve srovnání s pacienty s OA, ačkoli rozdíl není statisticky významný. Vyhodnocení větší kohorty pacientů v delším intervalu po operaci by bylo značně usnadněno existencí centrálního registru TKA.