Abstrakt
Lymeská borrelióza, která je jednou znejčastějších antropozoonóz vmírném pásmu, se projevuje uvnímavých jedinců nejprve postižením kůže a následně i dalších orgánů. Původcem borreliózy, spirochetové infekce, jsou vEvropě nejčastěji Borrelia afzelii nebo Borrelia garinii, přenášené většinou klíšťaty.
Nejběžnějším místním projevem manifestní infekce je uzhruba 50% infikovaných osob erythema migrans, rozvíjející se po přisátí klíštěte, často provázené lehkými příznaky celkové infekce. Kožní projevy lymeské borreliózy, která podléhá povinnému hlášení, jsou evidovány uvíce než 70% všech pacientů; artralgie a borreliová artritida u16% pacientů; postižení nervového systému je hlášeno u10% osob, postižení myokardu je diagnostikováno u0,3% hlášených případů.
Incidence borreliózy se vČeské republice pohybuje mezi 2 000 až 6 000 hlášených případů/rok. Mezi nimi je několik set osob postižených neuroborreliózou, projevující se jako postižení mozkových nervů, meningitida, meningoencefalitida, meningomyeloradikulitida a radikuloneuropatie.
Vdiseminovaném pozdním stadiu choroby se rozvíjí chronická encefalomeningitida, která může přejít vencefalopatii nebo myelopatii. Mohou se podobat demyelinizačním nebo degenerativním chorobám nervového systému vyžadujícím někdy péči psychiatra.
Diagnóza a léčba nekomplikované borreliózy jsou založeny na včasném poznání erythema migrans, přičemž se nevyčkává ověření infekce sérologickými testy. Vpřípadech orgánového postižení, které se rozvine bez jasné vazby na kožní projevy, je diagnostika borreliózy nadále založena na nepřímém nebo přímém průkazu infekčního agens a na dalších laboratorních testech.
Pro diagnostiku neuroborreliózy je zásadně důležité vyšetření moku spřímým i nepřímým průkazem borrelií. Velký význam má magnetická rezonance mozku a míchy, uneuropatií pak EMG a vyšetření evokovaných potenciálů.
Počáteční stadia neuroborreliózy při hraničním nálezu vmoku lze léčit perorálně širokospektrými antibiotiky, jako je doxycyklin a β-laktamová antibiotika. Urozvinuté neuroborreliózy je nezbytná parenterální léčba benzylpenicilinem či cefalosporiny po dva až tři týdny.
Symptomatická léčba vychází zaktuálních potíží a využívá též fyzioterapeutických a psychoterapeutických metod. Prognóza orgánové formy borreliózy závisí na vnímavosti jedince, imunitním profilu a na psychosociálních faktorech.
Zpravidla je významn ě ovlivněna včasným stanovením diagnózy a neprodleným nasazením širokospektrých antibiotik.