Abstrakt
Beta-blokátory jsou užívány již několik desítiletí také k potlačen í důsledků adrenergního stresu v perioperačním období. Zatímco jejich přínos je zde považován za nesporný, není zcela jasně vymezena nejvhodnější populace operovaných, kde prospěch převáží nad možnými riziky.
Současný trend naznačuje posun od víceméně plošného podávání širokému okruhu operovaných k cílenějšímu užití, kdy je zohledňován stav pacienta i riziko operačního výkonu, který podstupuje. Individuální dávka by měla být cílená k dosažení optimálního terapeutického cíle.
Při poměrně širokém neléčebném užívání beta-blokátorů budí nyní pozornost možnost jejich podání pacientům v těžké sepsi. Příznivé klinické zkušenosti jsou získány především u popálených, kde průběh stonání má s těžkou sepsí celou řadu analogií.
Prokázaný je příznivý vliv beta-blokátorů na monotónní, jen minimálně variabilní tachykardii septických nemocných a na výslednou mortalitu nemocných. Dosavadní zkušenosti jsou odvozeny od užívání propranololu, zkušenosti s více kardioselektívními beta-blokátory jsou převážně experimentální.
Přes možné obavy z případného útlumu cirkulace u beta-blokovaných pacientů empirická data jejich nepříznivý vliv nepotvrzují. Pozoruhodné jsou údaje o příznivém vliv beta-blokády na přežívání poraněných, především s úrazem mozku a lbi.