Abstrakt
Albuminurie (p ředevším v oblasti tzv. mikroalbuminurie) je považována za nejdůležitější indilcátor rozvoje diabetické nefropatie. Je také markerem zvýšeného rizika kardiovaskulárních onemocnění a mortality obecně.
Termíny "mikroalbuminurie", "normoalbuminurie" a "makroalbuminurie" by se odbornou veřejností užívat neměly, měly by být nahrazeny souhrnným označením "močový albumin". Mohly by totiž navodit mylnou představu, že jsou do moči vylučovány nějaké menší či větší molekuly albuminu.
V minulosti byla albuminurie nejčastěji vyšetřována ve vzorku moči sbírané za 24 hodin. Úskalí často nepřesného sběru moči vyústilo v zavedení poměru koncentrace albuminu/koncentrace kreatininu v nesbírané moči (albumin/creatinine ratio, ACR, v jednotkách mg/mmol nebo mg/g). V případě užití tohoto poměru je doporučováno vyšetření vzorku 1. ranní moči (který má nižší intraindividuální variabilitu než vzorek náhodný).
Intaktní albumin se v moči vyskytuje ve dvou formách, imunoreaktivní a imunonereaktivní. Močový albumin je běžně stanovován imunochemickými metodami, např. imunoturbidimetricky, imunonefelometricky, RIA, ELISA.
Tyto metody však detekují pouze imunoreaktivní formu albuminu. Vysokoúčinná kapalinová chromatografie (high-performance liquid chromatography, HPLC) pravděpodobně detekuje i albumin, který imunochemickým metodám unikl.
Porovnání HPLC vs. imunochemicky stanovené albuminurie (většinou vyjádřené jako ACR) často ukazuje na pozitivní bias, která klesá se zvyšující se koncentrací albuminu. V některých studiích bylo dokonce prokázáno, že HPLC umožní identifikovat jedince s přítomnou albuminurií (a tím i ve vyšším riziku následných morbidit a mortality) o cca 2 až 4 roky dříve než imunochemické metody.
Nedávno však bylo zjištěno, že při HPLC některé proteiny (např. transferin, a-1-kyselý glykoprotein, inhibitor proteináz a-1) koeluují s albuminem, tím by HPLC poskytovala výsledky falešně vyšší. Rozdíl mezi HPLC a imunochemickými metodami se tedy vysvětluje dvěma zcela odlišnými způsoby. 1. sníženou imunoreaktivitou močového albuminu, 2. nespecifičností HPLC metody pro vyšetření albuminurie.
Tato kontroverzní zjištění se stávají východiskem i pro náš další výzkum.