Abstrakt
Selfmonitoring glykémií je v současné době integrální součástí péče o osoby s diabetem. Klinický výzkum posledních let upřesnil úlohu selfmonitoringu jako nástroje pro sběr dat, který musí být navázán na specifický zásah do léčby nebo životosprávy nemocného na základě získaných údajů.
Optimální využití monitoringu glykémií vyžaduje adekvátní frekvenci prováděných měření, edukaci nemocného a jasná doporučení, jak reagovat na získané výsledky úpravou konzumace stravy, pohybové aktivity a dávek léčiv. Na druhé straně, pokud nebyl pacient adekvátně proškolen nebo případně není schopen upravit životosprávu nebo farmakoterapii, pak je klíčová výhoda vytvořená monitoringem v podstatě ztracena.