Hyperaktivní močový měchýř je definován zejména na základě pocitu urgence (silné nucení k mikci, které lze jen obtížně potlačit), s inkontinencí či bez ní, obvykle také s častým močením (frekvence, tj. mikce více než osmkrát za 24 hodin) a nykturií (noční močení, které je příčinou přerušení spánku). Jeho prevalence stoupá s věkem. individualizovaná farmakoterapie je v léčbě hyperaktivního měchýře metodou volby.
Základem terapie jsou léky s anticholinergním působením, jejichž účinnost je vysoká, ale s užíváním jsou často spojeny významné nežádoucí účinky (xerostomie, xeroftalmie, poruchy akomodace, obstipace), které představují hlavní důvody přerušení léčby. součástí terapie v postmenopauze jsou lokálně vaginálně aplikované estrogeny, které pomáhají redukovat dávky anticholinergik při zachování celkové vysoké účinnosti léčby. farmakoterapie hyperaktivního měchýře obvykle nedosahuje stoprocentní účinnosti, ale pomáhá významně zvýšit kvalitu života.