Abstrakt
Autorka upozorňuje na potřebu speciálních prostor ve většině nemocnic, kam by se pacienti, jejich příbuzní i personál mohli uchýlit v těžkých chvílích, který pobyt v nemocnici přináší. Dále na absenci nemocniční duchovní služby ve velkém počtu nemocnic i nelehkou situaci personálu, který by měl v rámci ošetřovatelské anamnézy zjišťovat spirituální potřeby nemocných a nabízet jim spirituální péči.
Poukazuje na to, že zdravotníci doposud předpokládali, že tato péče je určena především religiózním pacientům a zdůrazňuje potřebu edukace personálu ohledně zjišťování spirituálních potřeb i u pacientů bez náboženského vyznání v rámci modelu bio-psycho-sociálně-spirituální péče o pacienta. Zabývá se specifiky nemocniční duchovní služby, která se začíná v některých nemocnicích rozvíjet a jejím významem pro zlepšování duševní pohody nemocných, jejich blízkých i personálu během pobytu v nemocnici.