Abstrakt
Východisko a cíl: Jedním z hlavních cílů dialyzační léčby je korekce metabolické acidózy. V případě peritoneální dialýzy (PD) je korekce metabolické acidózy zajištěna přidáním bazí/alkalií (laktátu, bikarbonátu nebo jejich směsi) do PD roztoku.
Vedle běžně užívané glukózy je dalším užívaným osmotickým agens icodextrin (glukózový polymer s molekulovou hmotností 12-20 kDa). Bylo pozorováno, že během peritoneálního ekvilibračního testu (PET), pokud je tento proveden po předchozí noční výměně s icodextrinem, dochází ke zvýšení permeability peritonea pro kreatinin a fosfáty.
Vliv použití PD roztoku s icodextrinem na přísun alkalií nebyl zatím zkoumán. Cílem naší práce tedy je popsat, zda může předcházející noční výměna s tímto roztokem ovlivnit přísun alkalií během následné výměny s PD roztokem obsahujícím směs laktátu a bikarbonátu.
Soubor pacientů a metodika: Bylo vyšetřeno celkem 21 pacientů (14 mužů) s chronickým selháním ledvin léčených PD, průměrného věku 58.8 (22-84) roků. Průměrná doba PD léčby činila 22,6 (1-147) měsíců.
Icodextrin (Extraneal(R), Baxter, Castelbar, Ireland, laktát 40 mmol/1) v noční výměně užívalo celkem 11 pacientů, zbylých 10 pacientů tvořilo kontrolní skupinu využívajících během noční výměny glukózový PD roztok (Physioneal(R), Baxter, Castelbar, Ireland, bikarbonát 25 mmol/1 a laktát 15 mmol/l). Během standardního 4 hodinového PET byly odebrány vzorky dialyzátu a v časech O, 2 and 4 hodin, ke stanovení koncentrace bikarbonátu a laktátu.
Přísun baží byl počítán následujícím způsobem: (objem napuštěného PD roztoku x koncentrace baze) - (objem vypuštěného dialyzátu x koncentrace baze)]. Výsledky: Ve skupině s icodextrinem v noční výměně činil přísun bikarbonátu v následující 4 hodinové výměně -3,25 +- 4,03 mmol, lakt átu 18,42 +- 5,50 mmol a přísun alkalií celkem 15,17 +- 5,53 mmol.
V kontrolní skupině pak -3,66 +- 6.66 mmol, 19,33 +- 5.73 mmol resp. 15 57 + g 95 mmol. Mezi skupinami nebyl v těchto parametrech nalezen statisticky významný rozdíl.
Závěr: Z našich výsledků je zřejmé, že přísun alkalií během 4hodinové výměny nebyl ovlivněn předcházející výměnou s icodextrinem. Příčinou toho může být, na rozdíl od kreatininu a fosfátů, významný bidirekcionální transport bikarbonátu.
Dále pak absence vztahu mezi transportními charakteristikami peritonea a transportem alkalií, při použití PD roztoku se směsí bikarbonátu a laktátu. Náš nález nevylučuje vliv icodextrinového PD roztoku na 24hodinový přísun baží.