Abstrakt
Autoři sledovali vývoj změn transparence čoček u 213 dětí a mladých dospělých pacientů s diabetes mellitus 1. typu. Za prvotní změny transparence čoček považují zvýraznění disociace zadního "Y" švu, neboť je zaznamenali u 44,4 % čoček do 10 let trvání metabolické choroby, na rozdíl od 28,1 % zastoupení této disociace u kontrolní skupiny pacientů bez diabetu (p = 0,012), a to vždy výrazněji u pacientů s myopií.
Podstatné změny detekovali převážně až v průběhu 6. až 10. roku trvání základní choroby v podobě jemných zadních subkapsularních opacit, hodnocených jako 1. st. změn transparence čoček, u 48 % očí. Po 10 letech trvání choroby nebyly čočky nikdy čiré.
Postupně se přidružovaly změny transparence i v přední subkapsulární vrstvě u 18 %. Po patnácti letech trvání diabetu odhalili opacity v přední i zadní subkapsulární vrstvě čoček, posuzované jako 2. st. změn transparence čoček, u 85 % očí.
Toto subjektivní hodnocení změn opacity čoček na štěrbinové lampě korelovali s denzitometrickým vyšetřením pomocí Pentacamu u reprezentativního vzorku 29 nemocných. U 1. st. změn transparence čoček prokázali postižení v zadní subkapsulární vrstvě v 50 % a u 2. st. změn transparence čoček byl pozitivní průkaz opacit v zadní subkapsulární vrstvě prakticky v 90 %.
Falešně pozitivní výsledek u čirých čoček nebo kongenitálních zákalků či při disociaci "Y" švu nedetekovali. Celkově postižení transparence čoček nemělo zásadní vliv na zrakovou ostrost a snížení citlivosti na kontrast nebylo statisticky významné (p = 0,34).
Pro počínající změnu transparence čoček je také rozhodující věk nástupu diabetes mellitus 1. typu. Změny jsou častěj ší při začátku choroby po 15. roku života než před ním (na statistické hladině významnosti p = 0,026).
Autoři detekovali ojedinělé zákalky u 4,2 % očí, pravděpodobně kongenitálního původu (z toho u dvou pacientů se jednalo o oboustranný nález cataracta coerulea) bez poklesu zrakové ostrosti.