Pazopanib a sunitinib jsou tyrosinkinázové inhibitory, které je možné využít v prvoliniové léčbě pacientů s pokročilým nebo metastatickým renálním karcinomem. Obě látky se navzájem liší svojí selektivitou a afinitou k cílovým receptorům, což souvisí s jejich různou účinností, ale i s výskytem některých nežádoucích účinků.
V poslední době bývají zařazovány mezi tradiční ukazatele účinnosti (četnost objektivních léčebných odpovědí, délka přežití) látek hodnocených v klinických studiích tzv. PRO (patient-reported outcomes), tedy výsledky udávané samotnými pacienty.
Ty slouží především k porozumění klinickému významu nežádoucích účinků, jejichž výskyt je zaznamenáván v souvislosti s podávanou terapií.