Abstrakt
ÚČEL STUDIA Předpokladem pro úspěšnou implantaci acetabulární komponenty v defektní kostní tkáni je kromě zajištění dostatečné primární fixace implantátu také rekonstrukce acetabulárního kostního lože. K dosažení tohoto cíle je jednou z možností použití podlouhlého implantátu.
Data publikovaná na toto téma jsou řídká, a proto cílem této studie bylo získat hlubší vhled do této problematiky. Kromě toho jsme chtěli porovnat dosažené výsledky s podlouhlou složkou s těmi, které byly získány s použitím jejího původního modelu.
MATERIÁL Jedna skupina zahrnovala 111 pacientů se 133 stranami, kteří podstoupili acetabulární revizi pro aseptické uvolnění nebo extrakci infikované acetabulární komponenty s následnou implantací podlouhlého kalíšku (Langs-Ovale Revisionspfanne [L.O.R.], Allopro, Švýcarsko). Průměrný věk této skupiny v době operace byl 62,2 (rozmezí 31-83) let a průměrné sledování bylo 9,7 (rozmezí 0,6-13,9) let.
Druhou skupinu tvořilo 134 pacientů se 152 stranami, kteří pro stejné indikace jako L.O.R. skupina obdržela pohár Walter Oval (Medin Orthopedics, Česká republika). Průměrný věk v době operace byl 64,6 (22-86) let a průměrné sledování bylo 7,3 (rozmezí 1,1-9,8) let.
Poměr a povaha defektů a základní klinické diagnózy ve dvou skupinách byly statisticky srovnatelné. Pacienti vyžadující náhradu nebo odstranění acetabulární komponenty nebyli zahrnuti do klinického hodnocení, ale jejich data byla použita pro analýzu přežití.
Klinické hodnocení zahrnovalo: v L.O.R. skupina, 115 kyčelních kloubů při průměrném sledování 10,8 (rozmezí 4,5 až 13,9) let a ve skupině Walter Oval 144 kyčelních kloubů při průměrném sledování 7,5 (rozmezí 2,3-9,8) let. Údaje o pacientech, kteří během této studie zemřeli, byla studie (L.O.R., 7 Walter Oval, 11) zahrnuta do klinického hodnocení ke dni posledního sledování. METODY Výsledky pro každou skupinu byly vyhodnoceny pomocí Kaplan-Meierovy analýzy přežití, s jednoduchou křivkou přežití a křivkou přežití "v nejhorším případ ě".
Statistický rozdíl mezi křivkami byl vypočítán Gehan-Wilcoxonovým testem. Tabulky pro přežití byly postaveny po dobu 12 nebo 8 let.
Srovnání počátečního a konečného skóre Harrisova kyčle (HHS) bylo provedeno pomocí t-testu. Rentgenové snímky byly zkontrolovány na známky migrace implantátu, přítomnost průsvitných linií obklopujících implantát a šrouby a zlomení šroubů.
Výsledky byly vyhodnoceny pomocí Chi-square a Fisherových exaktních testů s hladinou významnosti nastavenou na 0,05. VÝSLEDEK V I.O.R. skupina, 18 implantátů (13,5%) bylo reimplantováno nebo odstraněno ve skupině Walter Oval to bylo osm šálků (5,3%).
Aseptické uvolnění bylo příčinou reimplantace u 8,3% a 3,9% kyčlí v L.O.R. a Walter Oval. Hluboká infekce vyžadovala revizní chirurgii u 5,3% kyčlí L.O.R a 1,3% kyčlí Walter Oval.
Skupina Walter Oval vykázala delší přežití implantátu, ale to nebylo potvrzeno analýzou "nejhoršího případu". Konečný HHS se výrazně zlepšil ve srovnání s původním v obou skupinách.
Nebyl nalezen žádný rentgenový rozdíl mezi skupinami. DISKUSE Porovnání našich výsledků s výsledky jiných metod použitých v indikacích popsaných v tomto dokumentu poskytuje důkazy ve prospěch podlouhlých implantátů.
Hlavní výhodou, stejně jako podmínkou úspěchu, je ukotvení podlouhlého kalíšku ve vlastní nosné kosti pacienta. ZÁVĚRY Acetabulární defekty v rozsahu Paprosky typu IIB až IIIA jsou indikovány pro použití podlouhlých implantátů v základní poloze.
Povlak Arbond hydroxyapatitu poskytující osteoaktivní povrch popsaného podlouhlého kalíšku výrazně zlepšuje přežití tohoto implantátu ve srovnání s původním modelem.