Vzpřímený stoj člověka je krajně labilní, zejména v sagitální rovině. Páteř jako stožár vyvážený kokontrakcí řetězců dlouhých svalů může pro svoji členitost plnit úkol stěžně pouze tehdy, jsou-li jednotlivé obratle navzájem zajišťovány krátkými meziobratlovými svaly a mohou-li se vpředu opřít o břišní dutinu, jejíž stěny udržují intraabdominální tlak.
Analogické jsou poměry u chodidla s členitou klenbou, balancující dolní končetinu nad kulatým talem. Dysfunkce chodidla má i klinicky za následek podobné řetězov é reakce jako poruchy stabilizačního systému trupu, projevující se spoušťovými svalovými body (trigger points, TrPs), které jako kompenzace omezují pohyblivost.
Je také významná interakce obou stabilizačních systémů.