Abstrakt
Pohybová terapie se stala během posledních let nenahraditelnou součástí celkové terapie chronické obstrukční plicní nemoci (CHOPN). Jejím základem je aktivní cvičení velkých svalových skupin, které má zabránit rozpadu oxidativních svalových vláken, zvýšit kapacitu zbyl ých vláken ve velkých svalových skupinách a pomocí takto zvýšené utilizace kyslíku ve svalech nahradit jeho nedostatečnou dodávku poškozenými plicními strukturami.
Tato již experimentálně ověřená koncepce je možná pouze za předpokladu, že nemocný je schopen příznivě reagovat na prováděnou pohybovou terapii. Existuje však poměrně velká skupina nemocných, podle odhadu asi 40%, kteří na tento druh terapie málo nebo vůbec nereagují.
Hledají se proto možnosti, jak tyto schopnosti povzbudit jinými terapeutickými formami.