Abstrakt
ÚČEL STUDIE: Infekce muskuloskeletálního systému představují vážný problém v ortopedické a traumatické medicíně, protože se obvykle opakují a jsou spojeny s vývojem rezistence na antibiotika. Cílem této studie bylo zjistit, zda lokální koncentrace vankomycinu uvolňovaného z spongiózních kostních štěpů během 16denního experimentu in vitro překročila minimální inhibiční koncentraci (MIC) pro vankomycin rezistentní Staphylococcus aureus (VRSA >= 16 mg / l).
MATERIÁL A METODY: Morselizované štěpy houbovité kosti byly vybrány jako ideální místní nositelé antibiotik. Byly napuštěny vankomycinem (Edicin(R)).
Jeho koncentrace byla hodnocena pomocí vysoce účinné kapalinové chromatografie Agilent 1200 spojené s detektorem diodového pole (Agilent Technologies, USA). Morselizovaná kost byla impregnována vankomycinem v množství 0,1 g antibiotika na 10 g kosti a bylo připraveno 20 vzorků o hmotnosti 1 g.
Byly umístěny do zkumavek s fosfátovým pufrem při pH = 7,4 a udržovány v termostatu při 37 ° C. Během 16denního období byly vzorky pufrů odebírány v intervalech a výše popsanou metodou byla vyšetřena koncentrace vankomycinu.
VÝSLEDKY: Během celého experimentálního období byla hladina uvolněného vankomycinu vysoko nad MIC pro VRSA. Maximální průměrná koncentrace byla získána mezi dnem 2 a dnem 4 a dosáhla 507,68 mg / l.
V tomto intervalu byla hladina vankomycinu stabilní, protože nebyl významný rozdíl (p> 0,005) mezi hodnotami 2. a 4. dne. Poté byl detekován postupný pokles hladin antibiotik s průměrnou koncentrací 332,29 mg / l. zaznamenáno v 16 dnech.
DISKUSE: V poslední době se zvyšuje výskyt infekcí Staphylococcus aureus (MRSA) rezistentních na meticilin, stejně jako riziko infekcí VRSA, a proto byl stanoven náš experiment k posouzení uvolňovacích vlastností kostních štěpů impregnovaných vankomycinem. vankomycin byl po celou dobu měření mnohem vyšší než MIC pro VRSA. Toto zjištění se liš í od výsledků studie in vitro provedené Witso et al., Ve které hladina vankomycinu klesla pod MIC po 2 týdnech.
Pokles hladin vankomycinu po jeho maximálních hodnotách byl větší, než se očekávalo, ačkoli vzorky byly naředěny pouze minimálně. Pro toto zjištění existuje několik vysvětlení.
Z klinického hlediska je však důležité, aby byl vankomycin po dostatečně dlouhou dobu udržován na úrovni vyšší než MIC pro VRSA. ZÁVĚRY: I: V experimentu in vitro za podmínek simulujících lidské vnitřní prostředí bylo zkoumáno eluce antibiotik z vankomycinem impregnovaných spongiózních kostních štěpů.
Lokální koncentrace vankomycinu výrazně překročily MIC pro VRSA po dobu delší než 2 týdny. Nejvyšší hladiny, tj.
Celkové množství vankomycinu, byly zaznamenány 2 až 4 dny po aplikaci nosiče. Na základě experimentálních výsledků mohou být kostní štěpy zatížené vankomycinem doporučeny pro lokální léčbu muskuloskeletálního systému infikovaného stafylokoky citlivými na antibiotika, kmenů MRSA nebo případně i pro infekce VRSA.