Zavedení rekombinantní DNA technologie umožnilo v roce 1978 postupný vývoj biosyntetického humánního (HM) inzulinu a zároveň odstartovalo epochu monomerických inzulinových analog. Riziko časných postprandiálních hyperglykemií a pozdních postprandiálních hypoglykemií je při léčbě monomerickými inzuliny výrazně sníženo.