Abstrakt
Destrukční metody v léčbě cervikálních intraepiteliálních neoplazií byly v posledních třech desetiletích minulého století hojně používány. V naší zemi byla v 70. a 80. letech hojně rozšířena elektrodiatermokoagulace.
Používala se k "prevenci lézí", kterou měla být destrukce transformační zóny exocervixu. Výsledkem bylo zanoření transformační zóny do endocervixu a v následujících letech množství endocervikálně lokalizovaných prekanceróz a karcinomů.
Nedostatečná destrukce vedla často ke vzniku mnohočetné ovulózy na exocervixu. Tato metoda byla u nás již v 90. letech kriticky odmítnuta.
Zejména výkon bez histologie byl označen u všech destrukčních metod jako výkon non lege artis. Účinnější metodou byla kryoterapie, která své největší popularity dosáhla koncem 80. let. Dlouhé hojení, nejasná hloubka destrukce, provádění výkonů bez histopatologického vyšetření a nadužívání této metody v neindikovaných případech vedlo u nás k postupné diskreditaci této metody.