Abstrakt
Originální článek přehledně shrnuje základní práce, které hodnotily možnosti a rizika selhání tubární sterilizace. Jejich využití je ve většině vyspělých zemích daleko častější a zejména v kohortě žen nad 30 let jde v řadě zemí o nejčastější způsob antikoncepce.
Chirurgické metody zábrany početí jsou díky naší legislativě odsunuty do pozadí jak v klinické praxi, tak při pohledu na popis těchto metod v současných českých monografiích. Indikační omezení značně konzervativním zákonem u nás je v dnešní době již přežitkem.
V našich podmínkách se tento výkon dnes nejčastěji používá současně s císařským řezem, kde dominuje v různých modifikacích technika dle Pomeroye s částečnou salpingektomií, kterou lze i dnes považovat za "zlatý standard". V případech "intervalové sterilizace" v našich podmínkách zcela dominují laparoskopické techniky titanovými klipy nebo koagulací, u nichž je též vhodné provést přerušení s resekci části tuby.
Hysteroskopické techniky vyžadují zkušenost a díky malé frekvenci těchto výkonů nejsou v našich podmínkách využitelné. V čem je tento článek tedy pro nás přínosný? Jasně ukazuje, že ani dobře provedený výkon není stoprocentně spolehlivý a ireverzibilní.
Existuje riziko rekanalizace vejcovodu, vzniku píštěle téměř u všech metod s kumulativním rizikem otěhotnění do 1 %.