Surfaktant je komplexní povrchově aktivní substance, skládající se z lipidů a proteinů, lemující povrch terminálních bronchiolů a alveolů savčích plic. Zajišťuje základní biofyzikální a imunologické funkce umožňující normální funkci plicní tkáně.
Při řadě patologických procesů dochází k postižení surfaktantu, a tím i k poruše plicních funkcí. Tento fakt je znám přibližně 50 let a téměř tak dlouho se datuje snaha vědců o výrobu a využití léků na bázi přírodního či syntetického surfaktantu.
Indikace podání surfaktantu jsou zatím stanoveny a všeobecně akceptovány pouze u novorozenců. U dospělých pacientů jsou největší zkušenosti s jeho podáním u ARDS (Acute Respiratory Distress Syndrome), nicméně s velmi rozporuplnými výsledky.
V poslední době se objevují nové, užší indikace k užití surfaktantu s prvními dílčími úspěchy.