Abstrakt
Východisko. Dendritické buňky přestavují hlavní buňky, které zahajují imunitní reakci.
Podílejí se na rozlišování cizího a vlastního a signálů nebezpečí, které pro organizmus představují škodliviny vnější, ale i vnitřní. Dendritické buňky také přispívají k udržování tolerance vůči vlastním tkáním.
Glukokortikoidy jsou používány jako imunosupresiva a protizánětlivé léky a v transplantační medicíně k potlačení rejekce. Působení glukokortikoidů bylo zkoumáno zejména u monocytů a lymfocytů, ale jen ojedinělé studie byly zaměřeny na ovlivnění dendritických buněk glukokortikoidy.
V naší studii jsme zkoumali vliv glukokortikoidů na diferenciaci a maturaci dendritických buněk in vitro a na ovlivnění subpopulací dendritických buněk in vivo po vysokodávkované kortikoterapii. Metody a výsledky.
Na in vitro modelu (dendritické buňky vypěstované z periferních monocytů) jsme zjistili, že glukokortikoidy v koncentraci vyšší než 10-6Mindukují apoptózu dendritických buněk. V koncentracích nižších pak glukokortikoidy ovlivňují jak proces diferenciace, tak maturace dendritických buněk.
Po podání Solumedrolu v bolusové dávce 1000 mg dochází in vivo během jednoho dne k praktickému vymizení plazmacytoidních dendritických buněk a výraznému snížení myeloidních dendritických buněk. Závěry.
Tato studie prokazuje hluboký vliv kortikoidů na zahájení imunitní reakce, na funkci dendritických buněk. Dysfunkce dendritických buněk pod vlivem kortikoidů může být žádoucí ve smyslu potlačení patologické imunitní reakce, pro niž jsou kortikoidy indikovány, ale zároveň vysvětluje sklon ke zvýšené náchylnosti k infekcím u pacientů léčených kortikoidy.