Východisko: Laparoskopická cholecystektomie (LCHE) je metodou volby terapie symptomatické cholelitiázy a jejích některých komplikací. Cílem autora je na sestavě nemocných, u kterých byla v průběhu roku 2005 provedena cholecystektomie, zhodnotit její výsledky, procento konverzí, jejich příčinu a časné komplikace.
Materiál a metoda: Na chirurgické klinice 2. LF UK a ÚVN Praha jsme v roce 2005 provedli 411 cholecystektomií, laparoskopicky z nich 296.
Klasickou cho-lecystektomii jsme provedli u 101 pacienta z celkového počtu 115 jako součást většího operačního výkonu: při operacích GITu, při resekci pankreatu, při jaterních resekcích, při benigních i maligních afekcích zevních žlučových cest, při kolorektálních malignitách, při maligním iktera ošetřeném paliativní biliodigestivní spojkou. 14 cholecystektomií jsme provedli primárně pro cholelitiázu a její zánětlivé komplikace či při podezření na tumor žlučníku klasicky. Výsledky: U 29 operovaných (9,8 % z 296 laparoskopických operací) došlo ke konverzi laparoskopické operace na výkon otevřený.
Jedenkrát byla nutná po konverzi časná reoperace pro subfrenický absces a pravostranný pleurální výpotek. Ranné infekce po LCHE jsme zaznamenali u 32 nemocných, tj. v 10,8 %.
Nejčastěji se jednalo o serom v ráně v místě zavedeného paraumbilikálního videoportu (18 x, tj. v 6,8 %). Sekundární hojení ran po zbývajících portech jsme nalezli u 17 nemocných, tj. ve 4,7 %, z toho u 2 nemocných s dehiscencí fascie (0,69 %).
Biliární leak, tj. únik žluči, jsme zjistili v jednom případě, tj. u 0, 33 % operovaných. Odezněl spontánně při prolongované drenáži.
U 2 nemocných jsme zaznamenali prodlouženou pooperační parézu střevní (tj. do 5 dnů po operaci). Taktéž spontánně odezněla.
V naší sestavě jsme nepozorovali peroperační poranění žlučových cest, žádný z našich pacientů časně po operaci nezemřel.