V posledních dvou desetiletích lze pozorovat velké úsilí ve vývoji eliminačních metod použitelných v léčbě akutního selhání jater (ASJ), které by umožnily zlepšit přežití pacienta pod dobu regenerace jaterního parenchymu nebo do doby nálezu vhodného dárce jater k transplantaci. Existuje celá řada eliminačních metod, jejichž využití je v různých stadiích experimentálního či klinického testování.
Metodika: K literární rešerši bylo použito vyhledávače PubMed. Vyhledávané termíny byly omezeny na biologické a nebiologické eliminační metody.
Z vlastních experimentálních zkušeností autorů byly použity závěry publikací. Výsledky a diskuse: Biologické eliminační metody, založené na využití hepatocytů, mohou teoreticky zajistit jak detoxikaci, tak i syntetické funkce jater.
Experimentální studie na zvířatech prokázaly snížení některých markerů ASJ. Provedená randomizovaná studie však neprokázala prodloužení života nemocných.
Nedořešeným problémem u bioeliminace je zdroj funkčních hepatocytů a dostatečná kapacita bioreaktoru. Nebiologické metody, jako je výměna plazmy, hemodialýza, hemofiltrace, albuminová dialýza nebo systémy založené na adsorpci, odstraní sice některé toxiny, avšak ostatní specifické jaterní funkce suplementovat nedokáží.
Systémy MARS(R) a Prometheus(R) byly s úspěchem použity v léčbě ASJ u člověka. Randomizovaná studie zatím provedena nebyla.
Nebiologické metody mnohdy neselektivně odstraňují některé toxiny či cytokiny a jsou limitovány kapacitou adsorbérů. Východiskem mohou být systémy založené na selektivní plazmatické filtraci či hybridní systémy, které spojují funkce obou metod.
Autoři v experimentu na praseti prokázali signifikantní snížení hladiny bilirubinu u obou metod, signifikantní snížení intrakraniálního tlaku pouze u metody nebiologické s použitím přístroje Prometheus(R). Závěr: Efektivní eliminační metodu zlepšující přežití pacientů s ASJ se doposud nepodařilo vyvinout.
Při srovnání současných možností podpory funkcí selhávajících jater lze konstatovat, že očekávané výsledky biologické eliminační metody do klinické praxe zatím nepřinesly. Užití nebiologických metod se v současné době jeví jako perspektivní a jejich přínos se prokazuje na prospektivních studiích.
K jejich zhodnocení je však třeba provést randomizované studie. Vlastní experimentální zkušenosti autorů tento trend potvrzují.