Abstrakt
Cíl: Posoudit význam diagnosticko-terapeutické pars plana vitrektomie u pacientů s klinickými projevy endogenní uveitidy. Pacienti a metodika: V r. 1992-2000 byla provedena na Oční klinice VFN a 1.
LF UK v Praze diagnosticko-terapeutická pars plana vitrektomie (DT PPV) u 62 očí 49 pacientů průměrného věku 45,4 let. Indikací k DT PPV byla uveitida neobvyklého klinického obrazu nebo špatně reagující na zavedenou léčbu, podezření na infekční nebo nádorovou etiologii.
Na začátku PPV bylo odebráno 0,5-1,5 ml neředěného sklivce, který byl následně vyšetřen mikrobiologicky, imunologicky, eventuálně molekulárně. U 10 pacientů byla PPV provedena na obou očích, u 3 pacientů u tří očí byla provedena PPV dvakrát.
Celkově jsme hodnotili 62 vzorků sklivce. Doba sledování pacientů byla 6-96 měsíců.
Výsledky: Laboratorní vyšetření vzorku sklivce u 22 očí (35,4 %) podpořilo naší úvahu o infekční etiologii nitroočního zánětu,u 12 očí (19,3%) projevy nitroočního nádoru, u 6 očí (9,6 %) cévní nebo vitreoretinální patologii. U 22 očí (35,4 %) byly zjištěny nespecifické zánětlivé změny.
U 16 očí jsme aplikovali lék do sklivcového prostoru. Během sledovací doby jsme zaznamenali výraznější pozdní komplikace v souvislosti s DT PPV u 18 očí (29,0 %).
Zraková ostrost o dva řádky a více Snellenových optotypů se zlepšila u 43 očí (69,3 %), zůstala nezměněna u 11 (17,7 %) očí. Zhoršení zraku jsme pozorovali u 8 očí, tj. ve 12,9 %.
Závěr: Na základě těchto zkušeností se domníváme, že DT PPV je indikovaná u pacientů s uveitidou k upřesnění diagnózy nitroočního zánětu nebo maskujícího syndromu. DT PPV je zároveň i léčebným postupem komplikací spojených s těžkou formou zánětu a umožňuje zachovat centrální zrakovou ostrost (CZO).