Abstrakt
V poslední době jsme svědky nebývalého nárůstu incidence mykotických infekcí, především u imunosuprimovaných pacientů. Vedle stále poměrně častých infekcí kandidami či aspergilem však přibývá fusarióz nebo zygomykóz.
Ačkoliv současná klinická medicína disponuje celou řadou více či méně účinných antimykotik, jejich podávání je často spojeno s celou řadou nevýhod. Například léčba amphotericinem B je spojena s toxicitou závislou na dávce, pro azolová antimykotika je typická inhibice jaterního cytochromu a s tím související riziko lékových interakcí a rezistence.
Novější látky ze skupiny echinocandinů jsou dostupné pouze v intravenózní formě. Problémem však je skutečnost, že na výše zmiňované fusariózy či zygomykózy nejsou často k dispozici dostatečně terapeuticky účinné látky.