Abstrakt
Účel studie: Vyhodnotit skupinu 11 pacientů se zlomeninami L5, které byly léčeny zadní instrumentální spinální fúzí L4-S1 bez rekonstrukce předního sloupce. Materiál: Do této skupiny patřilo sedm mužů a čtyři ženy ve věku od 14 do 66 let (průměrně 37,5 let), následovalo 12 až 36 měsíců (průměrně 18 měsíců).
Deset pacientů bylo léčeno zadní instrumentální spinální fúzí na úrovni L4-S1 a jeden s přidruženým poškozením L3 podstoupil L2-L4-S1 zadní instrumentální spinální fúzi. Páteř byla zkontrolována u osmi pacientů, u nichž byly přítomny neurologické příznaky nebo významná stenóza.
Metody: Při přijímání hodnocení posttraumatických rentgenových snímků zahrnovalo měření úhlu mezi dolní a dolní koncovou deskou L4, úhel mezi horní a dolní koncovou deskou L5 a výšku předního a zadního okraje tělo obratle L5. CT snímky byly hodnoceny relativním zúžením míchy.
Rovněž byl vyhodnocen neurologický stav pacienta. Po 3, 6, 12, 24 a 36 měsících sledování byly hodnoceny rentgenové snímky, neurologické nálezy a subjektivní stížnosti.
Výsledky: Při porovnání předoperačních hodnot s těmi 3 měsíce po chirurgickém zákroku byly rozdíly v průměru 3,6 stupně pro lordózu L4-S1, 2,5 stupně pro úhel mezi horní a spodní koncovou deskou L5 a 1 mm pro výška předního ráfku; ve výšce zadního ráfku nebyl žádný rozdíl. Osm pacientů mělo stejné hodnoty nejpozději při 3měsíčním sledování.
Tři pacienti se zlomenými šrouby vykazovali ztrátu lordózy L4-S1 o 4 až 13 stupňů (průměr 9 stupňů). Úhel mezi horní a dolní koncovou deskou L5 ani výška těla obratlovců se nezměnily. Zúžení páteřního kanálu úlomky těla obratlovců se pohybovalo od 0 do 60% (průměrně 35%) prostoru kanálu.
Po přijetí byly neurologické nálezy normální u dvou pacientů a zahrnovaly syndrom nervových kořenů u pěti pacientů. U čtyř pacientů nebylo možné posoudit jejich neurologický stav.
Při posledním sledování bylo deset pacientů bez periferních neurologických lézí, jeden měl ještě lumbální radikální syndrom, dva pacienti hlásili mírnou nebo střední lumbosakrální bolest a sedm pacientů bylo bez stížností. Subjektivn í stížnosti nemohly být hodnoceny u dvou pacientů z důvodu jejich duševního stavu. Časná pooperační komplikace zahrnovala dehiscenci rány u jednoho pacienta (9%) a u tří pacientů byly zlomené šrouby v S1 zaznamenány jako pozdní komplikace.
Diskuse: V literatuře bylo nalezeno pouze několik odkazů, které odkazovaly na relativně nízký počet pacientů se zlomeninami L léčenými chirurgicky. Většina autorů uvádí omezení redukce a dobré klinické výsledky.
Závěry: Zadní instrumentální spinální fúze samotného L5 je dostatečná pro léčbu většiny zlomenin L5. U aktivních pacientů je indikováno včasné odstranění fixátoru.
Dobré klinické výsledky jsou často v rozporu s radiologickými nálezy. Možnosti dekomprese míchy pomocí ligamentotaxe při této úrovni poškození jsou omezené.
Pokud je přítomna významná stenóza páteře, je k dosažení dekomprese míchy nezbytná laminektomie nebo hemilaminektomie.