Abstrakt
ÚČEL STUDIE Vývoj cervikální kyphotické deformity může být spojen s degenerativním onemocněním, traumatem, nádorem, vývojovou anomálií a také chirurgickým zákrokem. Pooperační kyfóza se může vyvinout po předním i zadním chirurgickém přístupu.
Deformita může být také důsledkem systémových onemocnění, jako je ankylozující spondylitida nebo revmatoidní artritida. Cílem studie bylo provést klinické a radiografické vyhodnocení skupiny pacientů s kyphotickou deformitou na našem pracovišti.
MATERIÁL V období od května 2005 do dubna 2010 bylo na našem oddělení korigováno cervikální kyfózu celkem 102 pacientů. (Centrum pro spinální chirurgii). Z nich bylo do této studie zařazeno 90 pacientů s úplnými lékařskými záznamy a pooperačními obdobími delšími než 6 měsíců.
Bylo zde 36 mužů a 54 žen ve věku od 13 do 90 let a v průměru 56,7 let. U šesti pacientů byla cervikální kyfóza způsobena inveterátním poškozením, u 71 degenerativním onemocněním, u šesti se vyvinula ve spojení s revmatoidní artritidou a u sedmi pacientů byla způsobena předchozí operací.
Nebyli zahrnuti pacienti s akutním traumatem, nádorem, infekčním onemocněním nebo vrozenou anomálií. ZPŮSOBY Všichni pacienti byli vyšetřeni před chirurgickým zákrokem radiografií v antero posteriorní a laterální projekci, včetně flexionextenzních ohybových filmů, a CT skenováním ultratenkých průřezů s sagitální, frontální a nedávno také 3D rekonstrukcí.
Rovněž bylo provedeno zobrazování magnetickou rezonancí ve třech rovinách. Na základě výsledků a klinického vyšetření byla plánována operační strategie.
Chirurgie byla prováděna z předního nebo zadního přístupu, nebo byl použit kombinovaný přístup. U jednoho pacienta byla provedena třístupňová operace.
Chirurgický výsledek byl vyhodnocen pomocí Nurickova skóre a indexu postižení krku (NDI), vizuální analogová stupnice (VAS) byla použita pro vyhodnocení intenzity bolesti nebo parestezie. Statistická analýza byla provedena s použitím testu Čtverce a párového t-testu.
VÝSLEDKY Průměrná hodnota NDI byla 25,5 před operací a 14,3 a 14,9 v jednom roce, respektive 14,9 po operaci. Ve srovnání s předoperačním stavem došlo ke zlepšení nebo k žádné změně u 89,7% pacientů; přechodné zhoršení nastalo u 10,3%.
Zjištěná zlepšení byla následující: o jeden stupeň u 46,2% pacientů, o dva stupně u 18%, o tři stupně u 5,1% a pěti stupňů u 2,6% pacientů. U 18% pacientů zůstal stav nezměněn.
Průměrným výsledkem bylo zlepšení o jeden stupeň. Průměrné předoperační Nurickovo skóre bylo 0,7; průměrná pooperační hodnota 0,6 byla zaznamenána jak po jednom, tak po dvou letech sledování.
Průměrná hodnota VAS u krku a radikální bolesti byla 5,7 před operací a 2,5 a 2,7 v jednom a dvou pooperačních letech. Z 90 pacientů byla kompletní kostní unie dosažena 6 měsíců po operaci u 88 pacientů (97,8%).
Průměrná předoperační hodnota pro index cervikálního zakřivení (Ishihara) byla -13,7; průměrná předoperační cervikální kyfóza byla -14,4 stupně, v rozmezí od -2,2 do -44,0 stupňů. Po operaci byl průměrný index Ishihara +15,3 a průměrná lordóza byla +13,5 stupně, s rozsahem od -16,0 do + 37,4 stupně.
DISKUSE Jediný / izolovaný přední přístup lze použít pro fixní deformity bez ankylozující spondylitidy. Umožňuje dekompresi přední patologie a korekci cervikální kyfózy pomocí instrumentace a strukturálního štěpu.
Kombinovaný ventrálně-dorzální přístup je vhodný u pevných deformit nebo deformit zahrnujících cervikorakorakální křižovatku. Hlavním principem korekce je prodloužení krční páteře vpředu a její zkracování vzadu anteriorní dekompresí s instrumentací nebo bez ní a následnou zadní stabilizací.
Izolovaná / jednoduchá dorzální korekce může být použita v případ ě úspěšné korekce tahem nebo specifickým umístěním hlavy na stole bez stlačení předního nervu. Při těžkých fixních deformitách, jako je Bekhterevova choroba, může být brada tak blízko hrudníku, že brání jídlu a dýchání.
Deformita se nejčastěji vyvíjí v cervikotorakálním spojení a vyžaduje léčbu osteotomií. ZÁVĚRY Výsledky studie prokázaly výrazné zlepšení kvality života pacientů po korekci kyfózy, zlepšení neurologického stavu a zlepšení držení těla pozorované na radiogramech krční páteře.
Studie také odhalila vyšší počet potenciálních komplikací spojených zejména s nápravnou osteotomií. Nejlepší výsledky byly dosaženy kombinovaným chirurgickým přístupem; volba chirurgické metody však byla nezávislá na klinickém stavu pacienta.
