Abstrakt
Etiopatogeneza osteoporózy se u dětí a dospělých významně liší. V dětském věku se nejčastěji setkáváme se sekundární osteoporózou vznikající v důsledku chronického onemocnění a/nebo jeho terapie.
Diagnostika nízké kostní denzity je u dětí založena na nálezech z DXA a anamnéze fraktur, přičemž při zvažování případného terapeutického zásahu je třeba kromě parametrů kostní denzity a anamnézy zohlednit též předpokládaný vývoj kvality, resp. pevnosti kosti individuálně podle aktivity základního onemocnění a jeho terapie. Nálezy DXA je třeba vždy interpretovat s přihlédnutím k antropometrickým parametrům, zejména k výšce a stádiu puberty, aby nedocházelo k falešnému přediagnostikování osteoporózy u dětí menších vzhledem ke svému v ěku.
Metody založené na vyšetření volumetrické kostní denzity přinášejí nový pohled na problematiku hodnocení pevnosti kosti u dětí.