Abstrakt
Radiologické nálezy spojení nenáhodných zlomenin dlouhých kostí u dětí s nitrolebním krvácením jsou od Caffeyova popisu (1946) přijaty za jednotku syndromu týraného dítěte. Zatímco rozpoznání charakteristických rentgenových nálezů na skeletu je relativně snadné, potvrzení jejich násilného původu a odlišení jiných onemocnění je mnohem obtížnější.
V současnosti užívané diagnostické zobrazovací metody situaci mění. Zvláštní pozornost je věnována zneužití zdravotnické péče pro poškozování dítěte při tzv.
Münchhausen-by-proxy syndromu - zneužívání nadbytečných vyšetření. Obvyklá nebezpečí spojená s radiologickým vyšetřením - možnost poškození ionizujícím zářením, kontrastní látkou a invazivitou samotného výkonu - jsou spojena s psychologickými následky.
Výhodná je úzká spolupráce s pediatrickým radiologem, samostatné rozhodování (self-referring) klinika je nebezpečné.