Abstrakt
Účel studie: Vyhodnotit naše zkušenosti s použitím retrográdního hřebu sevřeného v sagitální rovině pro tibiotalocalcaneal artrodézu indikovanou u těžké posttraumatické artritidy kotníku. Materiál: Bylo hodnoceno dvacet pacientů, 16 mužů a čtyři ženy v průměrném věku 58,7 let (rozmezí 23 až 72).
Všichni pacienti měli závažné posttraumatické změny talocrurálních a talocalcaneal kloubů. Pět pacientů mělo také deformitu koní.
U dvou pacientů následovala artrodéza léčba hnisavé artritidy talocrurálního kloubu. Pro rekonstrukci měkkých tkání byla použita lokální fasciokutánní klapka u tří pacientů.
Všichni pacienti byli operováni pomocí standardní chirurgické techniky. Metody: U pacienta v poloze na zádech, ručně vystruženého za použití hnací tyče, byl prostřednictvím paty kosti a talu do distální holenní kosti vložen přímý retrográdní hřeb AAN Orthofix a tyto kosti byly zablokovány v sagitální rovině.
Výsledky: Nebyly zaznamenány žádné komplikace, jako je poškození neurovaskulárního plexu nebo pseudoartróza. Čtyři pacienti vykazovali reakci na proximální zajišťovací šroub na proximálním tibiálním povrchu, který byl léčen dřívějším odstraněním šroubu v topické anestezii. Kvůli infekčním komplikacím musel být hřebík předčasně odstraněn u jednoho pacienta.
Průměrný index funkce nohou byl 12 bodů (rozmezí 10 až 15) a průměrné skóre kotníku a zadních nohou bylo 67,6 bodů (rozmezí 59 až 84). Třináct pacientů (65%) nebylo omezeno ve svých denních činnostech nebo rekreačních sportech, šest (30%) zažilo bolest ve sportu, ale ne každodenní činnosti a jeden pacient (5%) hlásil bolest i při chůzi.
Všechny fúze se za 18 týdnů zahojily na správné místo. Diskuse: Tibiotalocalcaneal arthrodesis není častý chirurgický zákrok v chirurgii traumatu nebo ortopedii.
Pro tento komplikovan ý postup je výhodnější než intramedulární hřebíky vnitřní fixace pomocí šroubů nebo desek nebo vnější fixace. Vysoký stupeň hojení kosti lze vysvětlit udržováním přesného zajištění hřebu v sagitální rovině.
Předozadní přístup poskytuje bezpečnější uzamčení kosti a pomáhá při neutralizaci sagitálních sil v místě artrodyzy. Použití zkosených zámkových hřebů lze proto akceptovat nejen k léčbě zlomenin dlouhých kostí, ale také k léčbě pseudoartrózy a při komplikované nebo selhané artrodéze.
Závěry: Spokojenost pacientů je hlavním cílem, kterého se snažíme dosáhnout v těžkých posttraumatických podmínkách talu a nohy. Opakovaná operace, spongioplastika, revize externí fixace infekce pin-trakt, přetrvávající bolest, omezení aktivity a špatné klinické výsledky snižují spokojenost pacientů.
V naší skupině byl výskyt hojené artrodyzy vysoký a počet komplikací byl nízký, proto byla spokojenost našich pacientů vysoká.
