Abstrakt
Článek poskytuje přehled možností analýzy jazykové variace v češtině. Nejprve se zaměřuje na dialektologii a variační sociolingvistiku jako na dvě disciplíny, které se na variaci dívají z perspektivy jazykové produkce.
Dochází se zde k závěru, že tradiční dialektologie popisuje užívání jazyka spíše "do šířky" a poskytuje vhodné metody pro zmapování regionálních diferencí, zejména lexikálních jednotek a jednotek, které jsou na ústupu. Variační sociolingvistika oproti tomu popisuje užívání jazyka "do hloubky", zabývá se primárně fonologickou a gramatickou variací a snaží se ji vysvětlovat na základě jejího usouvztažnění se sociální stratifikací v daném společenství.
Percepční dialektologie a výzkum postojů k jazyku analyzuje jazykovou variaci z perspektivy jazykové percepce a její evaluace. Oba tyto přístupy jsou založeny na předpokladu, že naše jazykové chování je spoluurčováno naší subjektivní percepcí jazykového užívání.
Pro lepší porozumění české jazykové situaci je nutné využít poznatky všech uvedených disciplín.