Abstrakt
V článku je nastoleno téma generování expertizy v politických stranách a kapacit, které k tomu účelu politické strany mají. Téma není reflektováno jako specificky české, domácí dění je chápáno pouze jako konkrétní případ obecné strukturální proměny, k níž došlo a dochází v evropských liberálně demokratických systémech.
Autoři načrtli hlavní kontury této proměny, identifikovali dva komplementární trendy (expertizace politika a politizace expertizy) a položili si otázku po vhodném teoretickém uchopení těchto jevů. Autoři vychází z institucionalistické perspektivy, vymezuje základní pojmy (expertiza, expert, politická strana) a zdůvodňují konstrukci konkrétního teoretického rámce.
Základní přístup při tvorbě teoretického rámce je indukční, jsou nicméně využity některé prvky (pojmy, kategorie analýzy, nástroje operacionalizace apod.) z již existujících teorií či konceptů (Katzova a Mairova teorie kartelové strany, Howlettův koncept policy capacity, resp. policy analytical capacity). Společnými jmenovateli, které zajišťují metodologickou kompatibilitu je představa omezeně racionálních aktérů a pojetí organizace (organizovaná anarchie).
V souladu s tím autoři navrhuji jako organizovanou anarchii chápat politickou stranu. Důkladněji je také probrán pojem experta: V prvé řadě jsou ukázány různé typy expertů (funkční experti, procesní experti, analytici veřejných politik a specializovaní politici) a závislost těchto typů na určitém pojetí veřejné politiky; na lokačním principu je pak identifikovali prostor, kde by měl výzkumník určité typy hledat.
Konečně, navrhli jsme tři konkrétní oblasti, do kterých by měl směřovat empirický výzkum, vystavěný na vyložených teoretických základech.