Charles Explorer logo
🇬🇧

Peirce's pre-1867 Semiotic and the Origins of His Theory of Interpretant

Publication at Faculty of Humanities |
2014

Abstract

Přednáška na světovém kongresu International Association for Semiotic Stuides (IASS) prezentována 17. 9. 2014. Jejím předmětem byly Peircovy rané texty z let 1855-1867.

Cílem přednášky bylo zmapovat kontext, v němž vznikl Peircův koncept reprezentace. Bylo ukázáno, jak se Peircův koncept reprezentace objevuje nejprve v jeho metafysice, kde je jeho cílem podat výklad konformity mezi myšlením a skutečností, jenž by byl alternativou vůči Kantově kritické pozici.

Pravdivost výpovědi je dle Peirce vlastností reprezentací, pročež je nutné podat jejich klasifikaci a uvážit, v jakém ohledu metafysický koncept reprezentuje realitu. Tato teorie je odvozena z Peircovy rané teorie metagategoriálních stupňů (nullity/simplicity, postivity, perfection), jejichž dynamika působí v každém partikulárním kategoriálním konceptu.

Oproti tomu Peircova logika vypracovaná o několik let později zachází s reprezentací zcela odlišně, sice v návaznosti na aristotelskou logiku a zvláště její rozšíření v rámci scholastické teorie supozice. Tu pak Peirce doplňuje ještě o koncepci informace, definované jako přírůstek denotace či konotace - ten odlišuje syntetickou inferenci od inference analytické, kde je přírůstek informace nulový a mezi denotací a konotací panuje vztah nepřímé úměrnosti.

Tento průzkum raného Peircova díla ukázal, jak je jedna a tatáž klasifikace reprezentace (copy, sign, type) zakotvena ponejprve metafysicky a následně logicky. Obě tato pojetí jsou pak sjednocena v koncepci interpretantu, determinované jak metafysickou teorií tří světů, tak logickou teorií tzv symbolizace.