Omezení kognitivních schopností, schopnosti racionálně rozhodovat a snížení soběstačnosti nedělají člověka méně člověkem. Abstraktní ideál autonomie, který se často pojí se schopností racionálně volit a (relativně) nezávisle rozhodovat, nabývá zcela konkrétní podoby v prostých každodenních činnostech.
Autonomie každého člověka je vždy znovu vyjednávána v síti vztahů. Jídlo a činnosti s ním spojené nabízejí kromě výživy také příležitost k podpoře identity, důstojnosti a soběstačnosti každého člověka, prostor k budování a upevňování vztahů.
Je-li stravování pojímáno jako integrální součást péče, může být jednou z nejsmysluplnějších činností běžného dne.