Abstrakt
Jednu z kapitol zpráv veřejného ochránce práv z návštěv zařízení, kde je poskytována péče, pravidelně zaujímá autonomie vůle uživatele služby. Souvisejícím pojmem je režim.
Zákon o sociálních službách a standardy kvality garantují autonomii vůle klienta značný prostor, ovšem základní zásady při poskytování sociálních služeb jsou formulovány tak, aby byla zachována lidská důstojnost osob a poskytovatel vycházel z individuálně určených potřeb uživatele. Jaký prostor tedy zůstává pro režim? Jak pracovat s autonomií vůle člověka, jehož intelektové funkce narušuje demence? Příspěvek se pokouší na tyto otázky odpovědět.
Přitom podrobněji pojednává o managementu potřeb lidí trpících demencí. Nastoluje také závěr, že u osob s demencí nevystačíme s principem autonomie vůle, neboť musí být vyvážen prioritou lidské důstojnosti.