Jednu z kapitol ve zprávách veřejného ochránce práv z návštěv zařízení, kde je poskytována péče, pravidelně zaujímá Autonomie vůle uživatele služby. Souvisejícím pojmem je Režim – v praxi někdy přeceňovaný, jindy jako součást práce poskytovatele služby zapíraný.
Zákon o sociálních službách a standardy kvality vytváří pro autonomii vůle klienta značný prostor, ovšem základní zásady při poskytování sociálních služeb jsou formulovány tak, aby byla zachována lidská důstojnost osob a poskytovatel vycházel z individuálně určených potřeb uživatele. Jaký prostor tedy zůstává pro režim? Jak pracovat s autonomií vůle člověka, jehož intelektové funkce narušuje demence? Cílem příspěvku bylo shrnout poznatky a doporučení ochránce v těchto souvislostech a uvést i jejich teoretická východiska.
Zvláštní pozornost je věnována vysvětlení pojmu management potřeb. Je formulován závěr o tom, že princip autonomie vůle musí být u osob trpících demencí vyvážen primátem ochrany lidské důstojnosti.